Pojmy

BOUŘKA

je soubor elektrických, optických a akustických jevů vznikajících mezi oblaky navzájem, nebo mezi oblaky a zemí. Základními projevy bouřky jsou blesky doprovázené hřměním. Bouřka je vždy spojena s oblaky druhu cumulonimbus.

BLESK

Blesk je elektrický výboj mezi centry kladného a záporného náboje jednoho, nebo více oblaků, mezi oblakem a zemí, nebo řidčeji mezi oblakem a stratosférou.

Po proběhnutí prvotního elektrického výboje, tzv.vůdce blesku ( leader ), se vytvoří viditelný kanál tvořený rozžhaveným a ionizovaným vzduchem. Z elektrických účinků blesku vyplývají účinky světelné, tepelné, akustické ( hřmění, hromy ), mechanické a chemické.

Podle vzhledu se rozlišuje blesk čárový, vyskytující se nejčastěji mezi oblakem a zemí, jehož viditelný kanál není rozvětven; blesk perlový ( čočkový ) s pravidelně přerušovaným viditelným kanálem; blesk plošný, pozorovaný zejména při blýskavicích, kdy je vidět pouze jako ozářený oblak; blesk rozvětvený, s často bohatým větvením kanálu, který se rozpadá až na několik desítek dílčích úderů; blesk stuhový, řídce se vyskytující vzhled blesku s velkou šířkou viditelného kanálu.

Odhad síly blesků je až 50 miliónů Voltů, 200 000 Ampérů a délka trvaní bleskového výboje je 1 - 2 tisíciny sekundy. Zvláštním úkazem je kulový blesk, obvykle popisovaný jako koule o průměru několik centimetrů, až několik decimetrů, světélkující, nebo zářící v různých barvách, která sestupuje z oblaku dolů, nebo volně pluje vzduchem.

Vznik kulového blesku vysvětluje řada teorií, z nichž však žádná není obecně přijímána. Nejčastěji se předpokládá, že jde o určitou formu existence plazmy v atmosféře.

HROM

Hrom je akustický průvodní jev blesku. Jeho zdrojem je tlaková vlna vznikající prudkým rozpínáním vzduchu zahřátého v kanále blesku až na teplotu kolem 20 000 Kelvinů = 19 727 °Celsia.

Jasný zvuk je slyšitelný za podmínek, kdy výboj blesku proběhl mezi oblakem a zemí, nebo do předmětů na ní.

OBLAK

OBLAK je viditelná soustava vodních kapiček, nebo ledových částic v atmosféře. V širším smyslu lze za oblak považovat i mlhu, která je v podstatě oblakem dotýkajícím se zemského povrchu. Rozlišuje se deset základních druhů oblaků: Cirrus, Cirrostratus, Cirrocumulus, Altostratus, Altocumulus, Stratus, Nimbostratus, Stratocumulus, Cumulus a Cumulonimbus, který je vždy přítomen u bouřky.

CUMULONIMBUS ( kumulonimbus Cb ), je mohutný a hustý bouřkový oblak velkého vertikálního rozsahu. Horní část bývá rozšířena do podoby kovadliny a často má vláknitou strukturu. Bouřky vznikají pouze z oblaků tohoto druhu, ale ne každý výskyt cumulonimbusu musí vést k bouřce.